Syn člověka

Bůh je láska a jeho láska tvoří a tvoří znovu.

Lahodné slova lásky vedou k vášnivému polibku zbožňování.

Sexuální styk je konsubstanciace (krev a tělo Krista) lásky, v ohromné ​​psycho-fyzické realitě naší přírody.

Něco je stvořeno, když se muž a žena sexuálně spojí. V těch momentech úžasného zbožňování, jsou on a ona skutečně hermafrodickou bytost se silami tvořit jako bohové.

Elohim (Stvořitelé) je muž a žena. Muž a žena v sexuálním spojení v úžasné extázi, jsou skutečně jedním úžasně božským Elohim.

V těch momentech sexuálního spojení, se skutečně nacházíme v laboratorium-oratorium svaté alchymie.

Rytina z knihy "Atalanta fugiens," napsaná Michaelem Maierem v roce 1618

V těch chvílích, jsou skvělí jasnovidci schopni vidět pohlavně spojeny pár, obklopen božskou nádherou. V těch chvílích jsme pronikli do svatého království velké magie. S těmito ohromně božskými silami můžeme odstranit démona, jehož nosíme v sobě a proměnit se v mocné hierofanty.

Dále, jak se prodlužuje sexuální akt, a rozkošné mazlení úžasné extáze se zvyšuje, tak jeden cítí kouzelnou duchovní smyslnost. A tak se nabíjíme univerzální elektřinou a magnetismem, ohromné ​​kosmické síly jsou akumulované v hloubkách duše. Čakry astrálního těla jiskří, mystické síly Úžasné Kosmické Matky cirkulují přes všechny naše kanálky našeho organismu.

Vášnivé polibky a intimní mazlení je přeměněno v zázračné noty, které dojemně rezonují v auře celého univerza.

Nemáme způsob jak vysvětlit tyto chvíle úžasné radosti. Ohnivý had je rozrušený, ohně srdce jsou oživeny a ohromné ​​paprsky Otce osvěcují plnou vznešeností čela pohlavně sjednocených bytostí.

Pokud by muž a žena věděli, jak přestat před vyvrcholením, pokud by v těchto chvílích úžasné radosti, měli sílu vůle dominovat zvířecímu egu, a pak by byli schopni skončit akt bez vypuštění semene (ani do klína, ne do strany, ani na žádné jiné místo), pak by uskutečnili akt sexuální magie. Toto je to, co okultisté nazývají Arkánum A.Z.F.

Pomocí arkána A.Z.F., můžeme všechno toto ohromné ​​světlo, všechny kosmické proudy, všechny ty božské síly v sobě zadržet. Tehdy se kundaliní, svatý oheň Ducha svatého probudí, a my se proměníme v ohromně božských bohů.

Ale pokud vypustíme semeno, kosmické proudy jsou ztraceny v proudech univerza. Následně krvavě červené světlo, luciferovy síly zla, fatální magnetismus, pronikne do duše dvou bytostí. Pak Amor s pláčem odejde. Brána Edenu je zavřená, láska se rozplyne. Přijde vystřízlivění a zůstane pouze tmavá skutečnost údolí plného slz.

Když se naučíme jak přestat před vyvrcholením, ohnivý had našich magických sil se probudí. Kabalisté to nazývají jako devátá sféra. Devátá sféra kabaly je sex.

Sestup do deváté sféry, byl v dávných mystériích největší zkouškou vznešenosti hierofanta. Ježíš, Hermes, Buddha, Dante, Zoroaster atd., museli sestoupit do deváté sféry, aby pracovali s ohněm a vodou, které jsou původem bestií, lidí a bohů. Všechny původní a zákonité Bílé zasvěcení začínají tam.

Syn člověka je narozený v deváté sféře. Syn člověka je zrozen z vody a ohně. Když alchymista dokončí svou práci v mistrovství ohně, pak získá Venušino zasvěcení. Zasnoubení Duše a Beránka je největší slavnost Duše. Vstoupí do ní Velký Pán světla. On se stane člověkem, zatímco ona se stane božskou. Z tohoto spojení božskosti a člověka se narodí to, co náš Zbožňovaný Spasitel nazval: "Syn Člověka."

Vytvoření kamene mudrců (Krista, Syna člověka)

Největší triumf úžasného zbožňování, je zrod Syna člověka v jeslích světa.

Muž a žena, kteří se navzájem milují, jsou skutečně dvě harfy zázračné harmonie, extáze nádhery, která nemůže být definována, protože když ji definujeme, tak ji znetvoříme. To je láska. Polibek je hluboké mystické zasvěcení dvou duší, které se navzájem milují a sexuální spojení je klíč, pomocí, kterého se staneme bohy. Bohové jsou Bůh. Každý z vás, kdo skutečně miluje, ví, že Bůh je láska. Milovat, jaké úžasné je milovat. Láska je živena láskou; pouze s láskou jsou možné alchymistické sňatky.

Nás milovaný Ježíš, získal Venušino zasvěcení v Jordánu. V momentě křtu, Kristus vstoupil do zbožňovaného Ježíše přes epifýzu. Slovo se stalo tělem a žilo mezi námi a zpozorovali jsme jeho slávu jako jediného Syna Otce, plného milosti a pravdy.

Tomu, kdo má poznání, slovo dává sílu. Nikdo ho nevyslovil, nikdo ho nevysloví, pouze ten, ve kterém je Slovo inkarnováno.

V apokalypse, ve zjevení Jana, prorok popisuje Syna člověka, Syna našich polibků, následujícími verši:

V den Páně jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas (slovo), jako zvuk polnice,

jak říká: „Co vidíš, napiš do knihy a pošli sedmi církvím: do Efesu (magnetické centrum kostrče), do Smyrny (magnetické centrum prostaty), do Pergamonu (solární plexus umístěn v místě pupíku), do Thyatir (magnetické centrum srdce), do Sard (magnetické centrum tvořivého hrtanu), do Filadelfie (Oko moudrosti, jasnovidecké centrum nacházející se mezi obočím) a do Laodikeje (koruna svatých, magnetické centrum epifýzy).“

Obrátil jsem se tedy, abych viděl ten hlas, který se mnou mluvil. Když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů jakoby Syna člověka, oděného dlouhým rouchem (tunika z bílého plátna, kterou nosí všichni mistři, tunika slávy. Sedm svícnů, které viděl světec z knihy Zjevení, je sedm církví míchy) a přepásaného na prsou zlatým pásem.

Vlasy na hlavě měl bílé jako bílá vlna, bílé jako sníh. Oči měl jako plamen ohně (vždy neposkvrněné a čisté), nohy jako bronz rozžhavený v peci a hlas jako zvuk mohutných vod (lidských vod, semeno).

V pravé ruce měl sedm hvězd (sedm andělů, kteří řídí sedm církví míchy) a z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč (slovo). Jeho tvář zářila jako slunce v poledne.

Když jsem ho spatřil, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. Tu na mě po-ložil svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem Ten první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, jsem živý na věky věků. Já mám klíče smrti i záhrobí. – Kniha Zjevení Janovo 1:10-18

Když vnitřní Kristus vstoupí do duše, On se promění na ni. On je přeměněn na ni a ona na něj. On se stane člověkem a ona se stane božská. Z této božské a lidské chemické sloučeniny, se rodí to, co náš Milovaný Spasitel tak výstižně nazýval Syn Člověka.

Alchymisté říkají, že musíme proměnit měsíc na slunce. Měsíc je Duše. Slunce je Kristus. Přeměna měsíce na slunce je možná pouze pomocí Ohně, a tento můžeme zapálit pouze v milostném svazku dokonalého manželství.

Dokonalé manželství je sjednocení dvou bytostí: jednoho, který miluje více a druhého, který miluje lépe.

Syn člověka je narozený z vody a ohně. Voda je semeno. Oheň je Duch svatý. Bůh září na dokonalý pár. Syn člověka má moc nad hořícím ohněm, nad rozvířeným vzduchem, nad rozbouřenými vlnami oceánu a nad voňavou zemí.

Sexuální akt je odůvodněně považován za opravdu úžasný. Ve Zjevení Jana se píše:

Kdo vítězí, učiním sloupem v chrámu svého Boha a nevyjde již nikdy ven. - Zjevení 3:12

Tato kapitola je z knihy "Dokonalé manželství," napsaná Samaelem Aun Weorem